Cyklovýlet aneb pokoř Okoř 18. květen 2013 Výchozí podmínky výletu nebyly z počátku vůbec růžové. Déšť ráno skrápěl střechy i ulice, proto byl start odložen o hodinu. Pak už se nedalo více čekat. Vyrazili jsme stále ještě za mrholení, ale s vidinou slunečné předpovědi, směrem do Dejvic. Na místě se nacházelo krom pravidelných farmářských trhů také sedm statečných, které prvotní počasí neodradilo. Tak mohla skupina v pořadí Honza, Dominik, Vašek, Michal, Gábina, Luisa a Jakub vyrazit směrem Troja a na pravý břeh Vltavy směřující do Roztok. Po absolvování krásně rovinné asfaltové cesty, jejíž některé úseky zaplatila Evropská unie, za což jsme jí byli v danou chvíli velmi vděční, jsme stanuli před poslední překážkou vedoucí do Roztok. Tou byla mohutná řeka Vltava. Přeplavání jsme zavrhli a rozhodli se použít přívoz. Když už to vypadalo, že se přívoz po odražení od břehu rozjede, nestalo se tak. Motor ne a ne naskočit. Tak jsme si pobyt na loďce krapet prodloužili a sledovali, jak převozník vyměňuje autobaterii. Cestou z Roztok do Unětic Tichým údolím se počasí umoudřilo a slunko začalo stále více vykukovat. Zato asfalt zmizel a bláto bylo všude. Pokud někomu ráno déšť kolo umyl, tak teď už čisté opět rozhodně nebylo. Dílčí zastávkou cestou na Okoř byl Unětický pivovar. Někteří jsme si dali polívčičku s játrovým knedlíčkem jako pěst, někteří místní pivo a pak hurá na exkurzi. Sládek vše dokonale vysvětlil, až jsme se pomalu ztráceli, co kolikrát kam teče. Dokonce bez okolků a zasvěceně odpovídal na naše dotěrné otázky :-). Zbytek cesty ubíhal svižně přes Černý Vůl, Statenice, Velké Přílepy se zastávkou na modlitbu a Noutonice. Zřejmě nás hnala blízká vidina pikniku i cíle výletu. Piknik s překrásným panoramatem hradu Okoř byl velmi bohatý, rozhodně se nám nepodařilo všechno sníst. Natáhli jsme se na slunci jak širocí, tak dlouzí a začali trávit oběd, zatímco nám Luisa krásně předčítala kapitoly z knihy Rozmarné léto. Po dostatečném odpočinku jsme se rozhodli vyblbnout se s frisbee a petanquem. Bylo i pár zájemců o prohlídku hradu, ale za ty prachy se tam teda nikomu nechtělo. Takže zvítězila varianta ještě pivo nebo limonáda na cestu a hurá zpátky domů. V Tuchoměřicích jsme se zastavili na zámku v komunitě Chemin Neuf a dali si zmrzlinu. S přibývajícími kilometry napříč Statenicemi a Horoměřicemi bylo vidět, že sil ubylo, hlavně do velkých kopců již nebylo hanbou z kola sesednout a kousek ho potlačit. Jen Jakub, jakoby zrovna vyjel, stále kroužil kolem nás sem a tam, jako sup nad zdechlinami. A to už se blížil konec našeho výletu. Absolvovali jsme sjezd krásným Šáreckým údolím a postupně se rozloučili s Vaškem, Gábinou a Luisou. Tím byl náš cca 50-ti km výlet u konce. Myslím, že nikdo z nás nelitoval investovaného času a sil a že se opět sejdeme či vlastně sjedeme i s ostatními, kteří nakonec nevyrazili, na dalším výletu na kolech ;-). rosa
