O nás

Kdo jsme a co děláme?

Vysokoškolské katolické hnutí Praha, z. s., neboli VKH Praha je společenství především studentů vysokých škol, ale též jejich absolventů a lidí s akademickým prostředím jakkoli spojených. Cílem společenství je poskytnout zázemí studentům během jejich studia a nabídnout jim prostor pro duchovní růst, navazování přátelství, vzdělávání a smysluplné využité volného času.

VHK Praha má momentálně cca 200 oficiálních členů, tj. těch, kteří podali přihlášku, ale patří k nám i další desítky těch, kteří oficiálně přihlášeni nejsou, avšak účastní se ať už pravidelných, nebo nepravidelných akcí.

VKH je spravováno tzv. radou, která se skládá z předsedy, místopředsedů a v současné době devíti dalších radních, kterým jsou svěřeny nejrůznější úkoly (organizace mší, společenství Útes, přednášek a besed s hosty, plesu; péče o finance, propagaci, navazování spolupráce s dalšími společenstvími aj.).

Rada

Na červnové valné hromadě byla zvolena nová Rada VKH Praha.
Radními byli zvoleni:

Kika Kaizrová – liturgie
Klárka Šárovcová – PoVyK
Tomáš Vaníček – jednorázovky
Máďa Poláková – Útes
Ondra Šárovec – Lazar
Martin Lukeš – bar
Peťa Večeřová – propagace a Rytmig
Klárka Březinová – finance
Terka Lukšicová – prostory
Maruška Hanušová – předsedkyně

Jednotliví radní a odpověď na otázku: Kterého svatého bys nechtěl/a za spolubydlícího

     

 

Maruška Hanušová – předsedkyně (predseda@vkhpraha.cz)

Myslím, že bych nemohla bydlet se sv. Benediktem, zachovávání silencia by bylo asi neslučitelné s mou povídavou povahou.
     

 

Tomáš Vaníček – 1. místopředseda + jednorázovky (vikendovka@vkhpraha.cz)

Se sv. Kateřinou Sienskou bych nevydržel žít, v posledních letech svého života se živila pouze eucharistií, to bych fakt nezvládl.
        

 

Terka Lukšicová – prostory

Ján Mária Vianney by nebol ideálnym spolubývajúcim, keďže býval v noci napádaný diablom, čo by mohlo vyvolávať rozruch a narúšať môj pokojný spánok.
        

 

Ondra Šárovec – Lazar (lazar@vkhpraha.cz)

Nechtěl bych bydlet se svatým Piem, protože při bilokaci by v pokoji zabral asi i víc místa.
        

 

Kika Kaizrová – liturgie (liturgie@vkhpraha.cz)

Asi bych nechtěla bydlet s nějakým svatým pouštím otcem, protože bychom pravděpodobně nevlastnili postel ani lednici. Možná bychom vlastně ani nebydleli pod střechou…
        

 

Klárka Šárovcová – PoVyk

Obávám se, že bydlet s jakýmkoliv světcem by bylo velmi náročné. Ovšem bydlet se sv. Tomášem More, který se pravidelně modlíval velmi časně ráno, by mohlo být až mému (studentskému) životu nebezpečné.
        

 

Máďa Poláková – ÚTES (utes@vkhpraha.cz)

Asi bych nechtěla bydlet se svatou Marií Magdalénou. Postel – nejen že by si nás všichni pletli pro stejné křestní jméno,ale spát na dřevěném kříži, jak měla ve zvyku, by byla hodně tvrdá postel.
        

 

Martin Lukeš – bar (barmani@vkhpraha.cz)

Sv. Petr – důvěryhodný kámoš, nezapře a tak….
        

 

Peťa Doležalová – Propagace (propagace@vkhpraha.cz), Rytmig (schola@rytmig.cz)

Nejspíš bych nezvládla bydlet se sv. Františkem z Assisi. Mám sice ráda přírodu, zvířátka a tak, ale mít chlupy v jídle a nemoct se doma pohnout pro množství pokojovek zase nepotřebuju.









        

 

To jsme my.
        

 

Klárka Březinová – Finance

Za mě by to byl sv. Drogo. Údajně byl jeho vzhled tak hrůzostrašný, že jej museli zavřít do cely. Probuzení uprostřed noci by pak mohl být horor naživo.



Minulé rady

Duchovní

 

P. Samuel Prívara SJ (https://jezuitoudnes.cz/lide/samuel-privara/) je náš nový studentský kaplan. Má spoustu energie a nápadů pro rozvoj VKH, a tak se těšíme na novinky, do kterých se s námi pustí.

A kterého svatého by nechtěl za spolubydlícího?: Asi bych se bál bydlet se svatým Pavlem — říká se, že na konci života už nějak ztrácel hlavu….



Jiří Hebron je jáhen od Jezuitů, který se s námi účastní společenství ÚTES jako duchovní podpora.

Rytmig


Schola Rytmig má již desetiletou tradici. Schází se 2x týdně a tvoří příjemné společenství studentů a mladých pracujících, kteří chválí a oslavují Boha svými hudebními schopnostmi.

Začínají vždy v říjnu a končí s koncem vysokoškolského akademického roku. Ve svém repertoáru mají i vlastní písně, ale převážně hrají písně od různých autorů ve vlastní úpravě. Pravidelně doprovází Rytmické mše, které se konají každou středu v 19:00 v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze.

Nejsou jen hudební skupinou, ale hlavně přáteli. Schází se mimo zkoušky, jezdí na „víkendovky“, kde nacvičují nové písně a úpravy, jezdí na výlety atd.

S radostí mezi sebe přijmou nové zpěváky i muzikanty!

S jakýmikoli otázkami či připomínkami se obracejte na organizační vedoucí scholy, Mariu Schormovou, na mailu: schola@rytmig.cz.

Těšíme se na Vás! 

Historie

Během let se VKH Praha různě vyvíjelo. Důležitou počáteční etapou byl klub Betánie. Jednalo se o studentský klub, který byl otevřený 11. října 1995 jako informační a komunikační centrum pro pražské, převážně vysokoškolské studenty. Sídlil v prostorách v Jugoslávské ulici č.p. 27, které byly laskavě poskytnuté do pronájmu římsko-katolickou farností u kostela sv. Ludmily na Vinohradech. V prostorách bylo potřebné vykonat náročnou rekonstrukci, která probíhala přibližně jeden rok převážně svépomocí studentů a finančně byla spolu s vybavením klubu zabezpečená hlavně z darů organizace Ackerman Gemeinde, arcibiskupství pražského a dalších sponzorů.

Klub Betanie býval v průběhu školního roku otevřen každý pracovní den od 12 do 18 hodin pro příchozí. Jeho služeb využívali převážně vysokoškolští studenti ze všech vysokých škol, VOŠ, ale je otevřen v podstatě pro každého. Klub návštěvníkům poskytoval služby knihovny presenční výpůjční (dnes cca 2000 titulů), čítárny denního tisku a časopisů, dále nabízel údaje o možnostech studia na UK, kontakty na studenty jednotlivých oborů, programy přednášek a akcí Křesťanské akademie, Pastoračního střediska, Studentské farnosti Nejsv. Salvátora, Domu Ignáce Stuchlého, Diakonie ČCE a dalších křesťanských aktivit pro mládež a studenty. Činnost klubu se propagovala formou plakátů na všech VŠ, kolejích a menzách v Praze a prostřednictvím časopisu AD.

Kromě denního programu zajišťoval klub Betanie i pravidelné večerní programy. Těmi byla setkávání studentských společenství, pravidelné besedy o cestování spojené s promítáním diapozitivů, hudební večery, literární večery a také diskusní večery s osobnostmi náboženského i společenského života podporované nadací Vize 97.

Nedlouho po založení klubu začala v jeho rámci fungovat i nekomerční čajovna, ve které skupina nadšenců nabízela více jak 300 druhů čajů za symbolické ceny. VKH taktéž pořádalo množství akcí mimo rámec klubu Betanie, například tématické víkendové akce, výlety, duchovní cvičení, sportovní akce i různé druhy charitativní činnosti. Klub Betanie se stal i zázemím, kde se shromažďovali a školili dobrovolníci pro Studentskou linku důvěry, která byla dalším projektem VKH Praha ve spolupráci s SOS centrem SKP Diakonie ČCE.

Provoz klubu byl zabezpečován členy VKH, tedy v zásadě studenty, kterým většinou vypomáhal mladý muž na civilní službě.

Činnost klubu se postupně omezovala a definitivně byla ukončena vypovězením nájemní smlouvy v roce 2003. Knihovna Betánie byla přesunuta do prostor při kostele Nejsv. Salvátora, kde od září roku 2004 opět funguje jako služba studentům.

VKH Praha ztratila svou půdu pod nohama. Azyl našla v akademické farnosti Nejsv. Salvátora, se kterou začala spolupracovat. Účastnilo se různých sociálních projektů, vznikl filmový klub, teologický seminář nebo studentské cechy.

Studentské cechy byly založeny pro snížení anonymity lidí potkávajících se v Salvátorském kostele. Cechy byly čtyři. Zemědělsko-matematicko-technický, ekonomicko-právní, medicínsko-přirodovědný a umělecko-humanitní. Cech byl volné uskupení studentů, kteří mají chuť spolupracovat a vyvíjet nějakou činnost spolu s ostatními. Hlavní postavu tvořil cechmistr, který měl cech na starosti. Cech se zúčastňoval společných akcí pro cechy (soutěž cech-test, vzdělávací večery, pouť cechů), ale většinou si program vytvářel individuálně podle toho, jak si ho sami studenti představovali.

Po několika letech cechy přestaly fungovat a v říjnu roku 2010 vznikl nový klub První pokus provozovaný pravidelně každé dva týdny v Kryptě u Salvátora. Jednalo se o diskuzní večery na různá témata s různými hosty. První rok je vedl studentský kaplan Honza Regner SJ. Dalšího roku se ujal předseda VKH Praha Jakub Dubovský. Klub měl velký význam pro formování současného VKH. Během dvou let se vytvořilo společenství lidí, kteří mají na svědomí současné oživení pražského VKH.

Během těchto let také VKH spolupracovalo s Jezuity u sv. Ignáce, kteří nedávno nabídli k užívání své půdní prostory v jednom z jejich dvou domů na Žižkově. V roce 2018 přesunulo VKH většinu svých aktivit do prostor u Ignáce, kde jsme dostali od jezuitů k dispozici podkrovní klubovnu a také se scházíme v Družinském sále, kde probíhají přednášky a posezení po mši.