O nás

Kdo jsme a co děláme?

Vysokoškolské katolické hnutí Praha, z. s., neboli VKH Praha je společenství především studentů vysokých škol, ale též jejich absolventů a lidí s akademickým prostředím jakkoli spojených. Cílem společenství je poskytnout zázemí studentům během jejich studia a nabídnout jim prostor pro duchovní růst, navazování přátelství, vzdělávání a smysluplné využité volného času.

VHK Praha má momentálně cca 200 oficiálních členů, tj. těch, kteří podali přihlášku, ale patří k nám i další desítky těch, kteří oficiálně přihlášeni nejsou, avšak účastní se ať už pravidelných, nebo nepravidelných akcí.

VKH je spravováno tzv. radou, která se skládá z předsedy, místopředsedů a v současné době osmi dalších radních, kterým jsou svěřeny nejrůznější úkoly (organizace mší, společenství Útes, přednášek a besed s hosty, plesu; péče o finance, propagaci, navazování spolupráce s dalšími společenstvími aj.).

Rada

 

Mirek Krabec – předseda (predseda@vkhpraha.cz)
Co bys byl za dopravní prostředek?
Sumerský válečný vůz – vždy připraven k boji, ale ještě tak zoufale neefektivní a neohrabaný.
 

Terka Lukšicová – jednorázovky (vikendovka@vkhpraha.cz)
Co bys byla za dopravní prostředek?
Tuk tuk – lebo vyzerá vtipne, znie to vtipne a to ja rada!
    

Vojta Nedbal – prostory
Co bys byl za dopravní prostředek?
Zatím nevím, napiš vozová hradba…
    

Kika Kaizrová – liturgie (liturgie@vkhpraha.cz)
Co bys byla za dopravní prostředek?
Poštovní auto. Protože jsem za celý život nenapsala tolik mailů jako za posledních pár měsíců, co mám ve VKH na starost liturgii.
    

Marie Hanušová – PoVyk
Co bys byla za dopravní prostředek?
Parní válec – profesionální urovnávač věcí, jen někdy příliš těžkopádný. A taky občas potřebuju vypustit páru.
    

Tomáš Vaníček – ÚTES (utes@vkhpraha.cz)
Co bys byl za dopravní prostředek?
Výtah. Mé dveře jsou na požádání vždy otevřené, stačí kliknout a hned přijedu, sjedu pro každou živou duši klidně až úplně na dno a pokusím se ji vytáhnout co nejvýše dokážu. Klidně i několik najednou
    

Martin Lukeš – bar (barmani@vkhpraha.cz)
Co bys byl za dopravní prostředek?
Kůň – rychlý, elegantní, přátelský… dobře tak ne, prostě se někdy chovám jako zvíře.
    

Bětka Holcová – Rytmig (schola@rytmig.cz)
Co bys byla za dopravní prostředek?
Koloběžka – zatím jedu pomaleji, abych si vše stíhala prohlédnout a se vším se seznámit – každopádně za jízdy! A doufám, že si troufnu přidat elektromotor.
    

Martin Procházka – Propagace (propagace@vkhpraha.cz)
Co bys byl za dopravní prostředek?
Offroad – protože může jezdit i mimo upravené cesty a tank už je prostě tak nějak moc.



Minulé rady

Kněží

Otec Pavel Bačo SJ je naším duchovním správcem a pravidelným celebrantem středečních studentských mší.

Otec František Hylmar SJ se aktivně zapojuje do našich akcí a tvoří jádro naší duchovní podpory.

Rytmig


Schola Rytmig má již desetiletou tradici. Schází se 2x týdně a tvoří příjemné společenství studentů a mladých pracujících, kteří chválí a oslavují Boha svými hudebními schopnostmi.

Začínají vždy v říjnu a končí s koncem vysokoškolského akademického roku. Ve svém repertoáru mají i vlastní písně, ale převážně hrají písně od různých autorů ve vlastní úpravě. Pravidelně doprovází Rytmické mše, které se konají každou středu v 19:00 v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze.

Nejsou jen hudební skupinou, ale hlavně přáteli. Schází se mimo zkoušky, jezdí na „víkendovky“, kde nacvičují nové písně a úpravy, jezdí na výlety atd.

S radostí mezi sebe přijmou nové zpěváky i muzikanty!

S jakýmikoli otázkami či připomínkami se obracejte na organizační vedoucí scholy, Mariu Schormovou, na mailu: schola@rytmig.cz.

Těšíme se na Vás! 

Historie

Během let se VKH Praha různě vyvíjelo. Důležitou počáteční etapou byl klub Betánie. Jednalo se o studentský klub, který byl otevřený 11. října 1995 jako informační a komunikační centrum pro pražské, převážně vysokoškolské studenty. Sídlil v prostorách v Jugoslávské ulici č.p. 27, které byly laskavě poskytnuté do pronájmu římsko-katolickou farností u kostela sv. Ludmily na Vinohradech. V prostorách bylo potřebné vykonat náročnou rekonstrukci, která probíhala přibližně jeden rok převážně svépomocí studentů a finančně byla spolu s vybavením klubu zabezpečená hlavně z darů organizace Ackerman Gemeinde, arcibiskupství pražského a dalších sponzorů.

Klub Betanie býval v průběhu školního roku otevřen každý pracovní den od 12 do 18 hodin pro příchozí. Jeho služeb využívali převážně vysokoškolští studenti ze všech vysokých škol, VOŠ, ale je otevřen v podstatě pro každého. Klub návštěvníkům poskytoval služby knihovny presenční výpůjční (dnes cca 2000 titulů), čítárny denního tisku a časopisů, dále nabízel údaje o možnostech studia na UK, kontakty na studenty jednotlivých oborů, programy přednášek a akcí Křesťanské akademie, Pastoračního střediska, Studentské farnosti Nejsv. Salvátora, Domu Ignáce Stuchlého, Diakonie ČCE a dalších křesťanských aktivit pro mládež a studenty. Činnost klubu se propagovala formou plakátů na všech VŠ, kolejích a menzách v Praze a prostřednictvím časopisu AD.

Kromě denního programu zajišťoval klub Betanie i pravidelné večerní programy. Těmi byla setkávání studentských společenství, pravidelné besedy o cestování spojené s promítáním diapozitivů, hudební večery, literární večery a také diskusní večery s osobnostmi náboženského i společenského života podporované nadací Vize 97.

Nedlouho po založení klubu začala v jeho rámci fungovat i nekomerční čajovna, ve které skupina nadšenců nabízela více jak 300 druhů čajů za symbolické ceny. VKH taktéž pořádalo množství akcí mimo rámec klubu Betanie, například tématické víkendové akce, výlety, duchovní cvičení, sportovní akce i různé druhy charitativní činnosti. Klub Betanie se stal i zázemím, kde se shromažďovali a školili dobrovolníci pro Studentskou linku důvěry, která byla dalším projektem VKH Praha ve spolupráci s SOS centrem SKP Diakonie ČCE.

Provoz klubu byl zabezpečován členy VKH, tedy v zásadě studenty, kterým většinou vypomáhal mladý muž na civilní službě.

Činnost klubu se postupně omezovala a definitivně byla ukončena vypovězením nájemní smlouvy v roce 2003. Knihovna Betánie byla přesunuta do prostor při kostele Nejsv. Salvátora, kde od září roku 2004 opět funguje jako služba studentům.

VKH Praha ztratila svou půdu pod nohama. Azyl našla v akademické farnosti Nejsv. Salvátora, se kterou začala spolupracovat. Účastnilo se různých sociálních projektů, vznikl filmový klub, teologický seminář nebo studentské cechy.

Studentské cechy byly založeny pro snížení anonymity lidí potkávajících se v Salvátorském kostele. Cechy byly čtyři. Zemědělsko-matematicko-technický, ekonomicko-právní, medicínsko-přirodovědný a umělecko-humanitní. Cech byl volné uskupení studentů, kteří mají chuť spolupracovat a vyvíjet nějakou činnost spolu s ostatními. Hlavní postavu tvořil cechmistr, který měl cech na starosti. Cech se zúčastňoval společných akcí pro cechy (soutěž cech-test, vzdělávací večery, pouť cechů), ale většinou si program vytvářel individuálně podle toho, jak si ho sami studenti představovali.

Po několika letech cechy přestaly fungovat a v říjnu roku 2010 vznikl nový klub První pokus provozovaný pravidelně každé dva týdny v Kryptě u Salvátora. Jednalo se o diskuzní večery na různá témata s různými hosty. První rok je vedl studentský kaplan Honza Regner SJ. Dalšího roku se ujal předseda VKH Praha Jakub Dubovský. Klub měl velký význam pro formování současného VKH. Během dvou let se vytvořilo společenství lidí, kteří mají na svědomí současné oživení pražského VKH.

Během těchto let také VKH spolupracovalo s Jezuity u sv. Ignáce, kteří nedávno nabídli k užívání své půdní prostory v jednom z jejich dvou domů na Žižkově. V roce 2018 přesunulo VKH většinu svých aktivit do prostor u Ignáce, kde jsme dostali od jezuitů k dispozici podkrovní klubovnu a také se scházíme v Družinském sále, kde probíhají přednášky a posezení po mši.