PoVyK: No soy Gringo. Soy Mochilero!

Příspěvky

Napadlo Vás někdy vykolejit vlak? Co tak se zbavit stereotypu a konečně žít? Ať už pocházíte z malé vesničky nebo z města, stereotyp a povinnosti si Vás najdou. Na světě jsou lidé, kteří jsou zabráni do materiálních hodnot a lidé co chtějí žít. Životním cílem prvního případu je mít krásný dům, auto a zabezpečit sebe a svoji rodinu. Cílem svobodného člověka je každý jeden den naplnit radostí ze života, sdílet svou lásku k přátelům a rodině. Jeden má cíl daleko a usíná s myšlenkami jako, co bude za rok a druhý zase s úsměvem na tváři jaký to byl super den a jak do toho dal celé srdce.  Jistě by se dalo pokračovat v idealizaci lidských životů avšak, tak to nefunguje. Chceš-li se zastavit a rozhlédnout, musíš ven ze systému. Systém vyžaduje, aby si následoval jeho pravidla. Je to pak tvůj život nebo jsi jen číslo? Já jsem odstátnicoval, další týden jsem letěl do Mexika a za pět měsíců se vrátil do Evropy. Na cestách jsem byl v devíti zemích latinské ameriky, naučil se jejich jazyk, tancovat salsu, pracoval jsem na stavbách, farmách či na jezeře jako průvodce. Každému mohlo být fuk, že jsem strojní inženýr a jestli mám ve své zemi nějaké jméno či postavení. Pobýval jsem také vysoko v horách, co mi pomohlo k nadhledu. Často jsem spal na ulici, jen tak na pláži nebo mne pozvali k sobě domů. Chtěl jsem se zastavit, podívat se zpět a vykročit správně vpřed. Kdybych zůstal, asi bych se dva měsíce poflakoval na Valašsku a pak bych se vrátil do Brna za prací. Vrátil jsem se jako úplně někdo jiný. Našel jsem opravdový vztah Bohu svému otci, Ježíši mému bratru a přírodě své matce. Nebýt toho, nenašel bych si cestu k “opravdovému životu”. Kdo nevidí a neslyší tyto tři osoby, nemůže žít v pravdě. Co jsem získal? Klič k životu, který mi nikdo nevezme  – svobodu.

Kdy: 27. 1. 2020

Kde: Družinský sál při kostele sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí (vchod z ulice Ječná, vejdete do průjezdu a zazvoníte na zvonek „Družinský sál“).